Automobilky probraly elektrické šoky, ropní giganti stále sní

Ziskovost ropných gigantů je hezká, návratnost kapitálu mizerná, v roce 2017 se prudce zlepšila jejich schopnost generovat hotovost. Nejvíce to platí o Royal Dutch Shell, nejméně o BP. RDS se ale ve srovnání s BP obchoduje hodně levně (měřeno poměrem kapitalizace k volnému toku hotovosti). K těmto poznatkům jsme se dostali v předchozích dílech s tím, že zbývá pohled na proměnnou investičně nejdůležitější - výhled do budoucnosti. 

BP během roku 2017 navyšovala svou produkci a spuštěno bylo několik významných projektů. Firma chce do roku 2021 zvýšit těžbu o 1 milion barelů denně a z BP by se pak stala největší ropná společnost na světě. Firma sama očekává, že pokud se budou ceny ropy držet kolem 55 dolarů za barel, její volný tok hotovosti z „upstreamu“ se zvýší na 13 – 14 miliard dolarů. K tomu by se měly zlepšit i „downstream“ výsledky (tedy to, co firma generuje ze zpracování ropy a navazujících činností). Zde se chce BP posunout směrem k výrobě s vyššími maržemi. Firma nechce budovat nové rafinerie, chce jen modernizovat ty stávající. Podle některých investorů je downstream rizikovější částí optimistických plánů do budoucnosti, ale chleba (nebo spíše ropa a peníze) se každopádně bude lámat hlavně na upstreamu. 

Shell v minulých letech dokázal značně změnit strukturu a velikost svých aktiv. V roce 2015 si koupil BG Group za 70 miliard dolarů a pak se začal zbavovat produkce a majetku, kde nebyl potenciál pro velké synergie. Doposud prodal 20 miliard dolarů aktiv a plánuje se zbavit dalších aktiv v hodnotě cca 10 miliard dolarů. Zbude koncentrovaná sázka na LNG a offshore vrty. Shell je už nyní největším LNG hráčem na trhu, operuje s kapacitou 45 milionů tun ročně a zvažuje stavbu dalších devíti terminálů pro zkapalněný LNG. U vrtů firma sází zejména na Mexický záliv a pobřeží Brazílie a do roku 2020 by produkce podle plánů firmy měla narůst o 800 000 barelů denně. S cenou ropy kolem 60 dolarů za barel by to mělo Shellu podle jeho plánů přinést 10 miliard dolarů ročně z celého upstreamu. Na downstreamu Shell investuje hodně do chemie a maziv. 


Dlouhé období bude o obnovitelnosti

Pokud si čteme podobné plány, zřejmě nás napadne, že s ohledem na možnou prudkou expanzi využívání obnovitelných zdrojů energie může jít jen o hezké snění. A nemusí. Faktem je, že náklady využívání solární a větrné energie soustavně klesají, to samé platí o bateriích a automobilky se nyní již opřekot pouštějí do elektrifikačních závodů. V širokém vějíři budoucích scénářů je jeden dlouhodobější extrém u elektromobilů používaných zejména ve velkých městech a v teplejších oblastech. Druhý extrém je pak jejich plošné rozšíření motivované zlepšením jejich uživatelsko/nákladové konkurenceschopnosti (plus možným tlakem veřejného sektoru). Takový scénář by pro ropné obry neochotné měnit se znamenal to, co pro tradiční maloobchod znamená Amazon.

Ropní giganti po finanční krizi své „obnovitelné“ plány značně omezili, nyní se k nim z výše popsaných důvodů vrací. Jak nedávno psal Fool.com, BP dává do nefosilních projektů 200 milionů dolarů, zisky prý generují, ale návratnost firma neudává. Chevron zatím o žádných obnovitelných aktivitách nehovoří. ExxonMobil tvrdí, že investoval 7 miliard dolarů do snižování emisí a 1 miliardu chce investovat do výzkumu bezemisních technologií. Mezi ně by měla patřit biopaliva druhé generace a sequestrace uhlíku. Zde je klíčem spolupráce s FuelCell Energy, jejímž cílem je vytvořit technologii, která by měnila emise CO2 na další energii a emise kondenzované tak, že by následně byly vypouštěny do podzemních nádrží. Pokud to vyjde, zemní plyn by se stal „bezemisním“ palivem. 

Shell hodlá na obnovitelné frontě investovat 1 – 2 miliardu dolarů a jde o pestrou škálu projektů od biopaliv, přes vodík, až po nové technologie výroby elektřiny. Firma také již nějaký čas propaguje vodík jako alternativní palivo.  Statoil dokázal zkombinovat své tradiční ropné aktivity s větrnými elektrárnami (instaluje jich 5,8 GW). Hovoří o 9 – 11 % návratnosti těchto investic. 

Suma sumárum

V první části jsem se ještě zaměřil na BP a RDS. BP má sice mnohem větší plány na expanzi. Musím ale říci, že mi stále není jasné, jak by jeho budoucí volné cash flow mohlo ospravedlnit současnou kapitalizaci – ve srovnání s tím, kolik vydělává, bude vydělávat a jakou kapitalizaci má RDS. Řadím si tuto situaci do šuplíku současných tržních hádanek. 

Z druhé části dnešního příspěvku je pak zřejmé, že ropné společnosti se začínají vracet k obnovitelným úvahám a projektům, nicméně zatím stále dost opatrně. Zda jde o oprávněnou rezervovanost, či naopak známku zkostnatělosti, ukážou až následující roky. Zatím víme s jistotou jen to, že v dopravní vertikále začínající energií a končící přesunem objektu z místa na místo táhnou pokrok nové společnosti, zatímco ty staré se snaží hájit to, co fungovalo doposud, U automobilek se to ale začíná každým dalším měsícem kvůli elektrickým „Tesla“ šokům měnit. U ropných obrů ne. Ti stále doufají, že svět bude vypadat nějak následovně (palivový mix globální dopravy):

Zdroj: Exxon