ECB kopala hlavně za Němce. Ale to není ani zdaleka ten největší problém

Kope ECB hlavně za Německo, nebo za periferii? Možná, že už tolik nenadržuje Němcům jako v minulosti. Ale v konečném důsledku je to jedno. Hlavním problémem je totiž to, že nekope za všechny.

Kope ECB hlavně za Německo, nebo za periferii? Možná, že už tolik nenadržuje Němcům jako v minulosti. Ale v konečném důsledku je to jedno. Hlavním problémem je totiž to, že nekope za všechny. To totiž nejde.

Pokud bych měl vybrat jeden graf, který ukazuje, jak (ne)funguje eurozóna, vybral bych ten od monetaristy Davida Beckwortha. Srovnání skutečné sazby v eurozóně a sazby „nastavené“ podle Taylorova pravidla. Přesněji řečeno, podle Taylorova pravidla pro periferii a pak pro jádro. Z grafu je zřejmé, že až do roku 2007 radilo Taylorovo pravidlo držet sazby na periferii od 4 % nahoru (červená křivka), zatímco v případě jádra to bylo znatelně méně (modrá). Jinak řečeno, pokud by se ECB držela situace na periferii, brzdila by před rokem 2007 o sto šest. Jenže ECB se ani nesnažila o nějaký kompromis mezi jádrem a periferií a po většinu doby „kopala“ za jádro, tedy zejména za Německo:

 

Bojíte se nám napsat ze svého e-mailového účtu? Založte si ihned nový zabezpečený e-mail.

ZALOŽIT NOVÝ E-MAIL PŘIHLÁSIT SE K E-MAILU