Víkendář: Ani Spojené státy nebudou na vrcholu věčně. Kdo je nahradí?

V polovině května se v Pekingu sešli zástupci 29 národů, aby hovořili o ambiciózním plánu na vytvoření Nové hedvábné stezky (v angličtině často nazývané One Belt One Road či zkráceně OBOR). Ten je na stole jen pár let poté, co Čína vytvořila asijskou rozvojovou banku Asia Infrastructure Development Bank (AIIB). Tato banka představuje novou velkou finanční instituci, která má pomáhat rozvíjejícím se zemím. OBOR by měl představovat investice dosahující podle některých zdrojů až 1 bilionu dolarů a jeho cílem je podpora obchodu a ekonomického rozvoje. Jeho základ představuje vybudování dopravní infrastruktury mezi výrobními centry ve východní Asii na straně jedné a zbytkem Asie a Afrikou na straně druhé. Zlepšit by se mělo i spojení s Evropou, otevírají svůj text pro The American Conservative Christopher Layne a Robert M. Gates z Texas A&M University.

Čína touto politikou sleduje dva základní cíle. Chce získat a vytvořit nové trhy pro své zboží a služby. A také chce posílit svůj geopolitický vliv. Podle některých analytiků OBOR představuje čínskou verzi Marshallova plánu, v jehož rámci pomáhaly Spojené státy po druhé světové válce obnovit jednotu Evropy. Tyto snahy nakonec vyústily ve vytvoření Evropské unie. Čína tedy jde podobnou cestou, jakou dříve kráčely Spojené státy či Velká Británie a do určité míry i Německo. 

Vědci Ronald Robinson a John Gallagher hovoří o expanzi Velké Británie, ke které došlo v devatenáctém století, jako o budování „neformální říše“. Jeho cílem bylo najít trhy pro nadbytečnou britskou produkci. Spojené státy tuto strategii imitovaly, když se domnívaly, že jejich ekonomický růst závisí na pokračujících exportech zboží a služeb. Dnešní Čína čelí problému nedostatečné poptávky po vyrobeném zboží a nízké návratnosti investic. A Peking na něj reaguje v podstatě stejně jako dříve Británie či Spojené státy. Hledá nové trhy a atraktivní investiční příležitosti. 

Z příkladu Británie i Spojených států je zřejmé, že ekonomická expanze jde ruku v ruce s expanzí geopolitickou. Ekonomické cíle mohou přinést i značný politický vliv. U Británie a Spojených států vedla geopolitická expanze k nezadržitelnému růstu vojenské a diplomatické moci. Dá se očekávat, že OBOR bude mít stejné důsledky. Čína má velkou motivaci k rozšiřování své vojenské moci a Peking bude hrát stále významnější roli v bezpečnostní oblasti regionů, které bude OBOR spojovat. Jedná se zejména o oblast střední Asie a Pákistánu. Tedy o region, který trápí politická nestabilita a terorismus. 

OBOR je klíčovým bodem v čínské cestě za větší globální mocí a zároveň je známkou upadajícího vlivu Spojených států. A to nejen geopolitického, ale i ekonomického. Většina diskusí o vztazích mezi USA a Čínou se zaměřuje na jejich vzájemnou vojenskou sílu a možné krizové oblasti, které by mohly vyvolat konflikt. Velký význam ale budou mít i méně hmatatelné a diplomatické kroky, které budou stále více ovlivňovat světový řád vytvořený Spojenými státy po druhé světové válce. 

O možném úpadku moci Spojených států se intenzivně hovoří už od počátku nového tisíciletí, ale tato diskuse svými kořeny sahá již do osmdesátých let. Historik Paul Kennedy tehdy tuto diskusi rozproudil svou knihou pojednávající o vzestupu a pádu mocných říší. Poté, co padl Sovětský svaz a Japonsko spadlo do hlubokých ekonomických problémů, se sice téma vlivu Spojených států stáhlo do ústraní, nyní ale kvůli Číně nabírá opět na relevanci. Dnes je namístě se ptát, zda poválečný řád vydrží tlak Číny a posun geopolitické a ekonomické moci směrem na východ. Američtí politici jsou na slovo úpadek alergičtí, ale to neznamená, že k němu nemůže dojít. 

Číně se v posledních deseti letech podařilo nahradit Spojené státy na pozici výrobního centra světové ekonomiky. K tomu je navíc zřejmé, že Washington má stále menší celkový vliv na globální ekonomiku. Podle některých názorů otevřená a liberální světová ekonomika potřebuje nějakého hegemona, který by spravoval a stabilizoval celý systém. Spojené státy tuto roli plnily půl století, zajišťovaly dodržování pravidel, otevíraly domácí trh, dodávaly likviditu a globální rezervní měnu. Po skončení studené války podle některých názorů v podstatě fungovaly jako vládnoucí instituce pro celý globální systém a ekonomiku. Velká recese ale tuto roli USA podkopala. Koneckonců globální hegemon by měl problémy řešit a ne je vytvářet. 

Úpadek amerického ekonomického vlivu je zřejmý například i z toho, že Spojené státy nebyly v pokrizových letech schopny prosadit v Evropě politiku stimulace. Namísto toho se prosadil německý pohled, který požadoval úsporná opatření. Posledních deset let pak přineslo vytvoření nových ekonomických organizací a uskupení včetně zemí BRIC. Vzniká „stínový“ mezinárodní řád a jeho nejvýznamnějším zástupcem může být zmiňovaná Asian Infrastructure Investment Bank. Washington proti jejímu vzniku intenzivně loboval, ale svůj boj ztratil ve chvíli, kdy členství v bance oznámila Velká Británie. Poté se o něj začaly o překot hlásit i další spojenci Američanů včetně Francie či Německa.

Podle některých názorů se musí Čína chovat zodpovědně. Ovšem s tím, že definici zodpovědnosti tvoří Washington. Tvrdí, že Peking musí jednat v zájmu globálního řádu, který vytvořily Spojené státy a který slouží jejich cílům. To by v podstatě znamenalo, že Čína se spokojí s rolí globální dvojky. Peking to ale podle všeho vidí jinak a jeho aktivity typu OBOR jsou toho důkazem. Nemusíme být tedy právě odborníky, abychom poznali, kterým směrem v tomto případě vítr fouká.