- 2. 4. 2018
- Sdílet
V padesátých letech byl vědec Václav Smil teenagerem, který trávil hodně času štípáním dříví. Jak uvádí Paul Voosen dle Sciencemag, jeho rodina žila v odlehlém koutě tehdejšího Československa a on přes kopce viděl do západního Německa. Co vidět ale nemohl, bylo minové pole, které lidem za železnou oponou bránilo v útěku na Západ. Voosen považuje Smila za možná nejvýznamnějšího vědce zaměřeného na energetiku a podle něj již v době, kdy musel neustále štípat dříví na topení, přemýšlel o tom, jak zlepšit využívání přírodní energie.
Smil nyní pracuje pro University of Manitoba a během svých 74 let života napsal desítky knih, které pokrývají témata od čínských problémů se životním prostředím až po japonský přechod od stravy založené na rostlinách k masu. Zejména jeho knihy zabývající se přechodem různých společností na nové zdroje energie ovlivnily „celé generace vědců, politiků, manažerů a filantropů“. Bill Gates dokonce tvrdí, že přečetl snad všechny Smilovy práce a vždy se těší na jeho další knihu.
Nyní čelí velké energetické výzvě celý svět, protože se pokouší zabránit škodlivým klimatickým změnám a ukončit svou závislost na fosilních palivech. Smilova práce je tak populárnější než kdy předtím, i když ne vždy poskytuje naději. Mimo jiné totiž poukazuje na velký odpor, kterému musíme čelit při snaze omezit spotřebu fosilních paliv. A také zpochybňuje řadu růžových scénářů, které počítají s rychlým přechodem na jiné energetické modely. David Keith z Harvardu proto o Smilovi hovoří jako o „katu všech kravin“.
Smil ale podle Voosena není člověkem, který by všechno jen kritizoval. Uznává, že svět potřebuje snížit svou závislost na fosilních palivech a také se podle toho chová. Bydlí v nízkoenergetickém domě a většinou se stravuje jako vegetarián. Svou akademickou práci považuje za realistické hodnocení výzev, které před námi leží, a ne jako argumenty pro ty, kteří nechtějí se současnou situací nic dělat. A zatímco si k němu chodí pro radu bankéři i zástupci vlád, on sám se drží v pozadí a nechává za sebe mluvit hlavně své knihy.
Dítě komunismu, které nesnáší lež a polopravdy
Smil se netají tím, že má rád Spojené státy. Může za to i jeho dětství, protože část Československa, kde žil, osvobodily od Němců americké a ne ruské jednotky. A do Spojených států Smil a jeho manželka v roce 1969 také utekli poté, co Sověti vtrhli do jeho země, aby zabránili údajnému politickému chaosu. Smil říká, že i jako dítě cítil, jak falešný byl život v komunistickém Československu. Vzpomíná například na zprávy o 1000 % růstu výroby osobních aut v SSSR. „No jasně, ale to začali s nulovou výrobou,“ pomyslel si tenkrát podle svých slov vědec, který tvrdí, že právě podobné lži a polopravdy v něm vypěstovaly silnou averzi k nesmyslům a „respekt k realitě“.
Smil studoval na Karlově univerzitě, ale brzy pochopil, že tradiční vědecká kariéra není pro něj, protože jeho zajímal „velký obrázek“. Pak odmítl vstoupit do komunistické strany a po invazi Sovětských vojsk se mu povedlo utéci jen pár měsíců předtím, než byl zaveden zákaz cestování na Západ. Dnes se domnívá, že jeho zájem o širokou škálu oborů mu komplikoval kariéru. Nicméně jeho schopnost syntézy různých oborů se ukázala být jeho silnou stránkou. Mezi jeho nejvýznamnější díla v oblasti energetiky patří General Energetics: Energy in the Biosphere and Civilization (1991), Energy in World History (1994) a Energy Transitions: History, Requirements, Prospects (2010). Elizabeth Wilson z Institute for Energy and Society na Dartmouth College tvrdí, že z nich lze vzít „jen jeden odstavec a postavit si na tom celou kariéru“.
Tři energetické epochy za námi, snažíme se o čtvrtou
Smil v podstatě tvrdí, že lidstvo v oblasti energií prošlo třemi velkými přechody a nyní se pokouší o čtvrtý. První období znamenalo využití ohně, pak přišel rozvoj zemědělství, které přeměňovalo sluneční energii na potraviny. Tato éra skončila teprve před několika stoletími a po ní přišla industrializace a s ní masové používání fosilních paliv. Čtvrtou fází by byl přechod na zdroje energie, které nevypouští emise oxidu uhličitého a spočívají ve využívání současného slunečního záření a ne toho, které bylo zachyceno v uhlí, ropě a zemním plynu.
Předchozí tři fáze byly typické tím, že lidstvo se posouvalo ke zdrojům, v nichž byla energie stále více koncentrována. Tedy například od dřeva k ropě. Čtvrtá epocha by ale znamenala zvrat v tomto trendu, protože by přinesla vyšší využívání biopaliv, solárních panelů či větrné energie (jadernou energii považuje Smil za „úspěšný neúspěch“, protože v současné formě je její využívání příliš rizikové a nákladné). Tento posun k využívání zdrojů energie s její nižší koncentrací může mimo jiné znamenat, že lidstvo bude muset věnovat získávání energií mnohem více půdy, než je tomu nyní. A to může mít dalekosáhlý negativní dopad na životní prostředí, zemědělství a biodiverzitu. Příkladem, jak se věci nemají dělat, je podle Sila zmiňované Německo. Jeho závislost na fosilních palivech se i přes obrovský růst solárních kapacit snížila z 84 % na 80 %, což je minimální změna.
Možná největší pesimismus ale čiší z toho, jak dlouho přechody z jedné fáze do druhé trvají. Smil totiž tvrdí, že vše se mění jen velmi pomalu a daný stav má velkou setrvačnost. Například první traktor se ve Spojených státech objevil na konci devatenáctého století, ale koně se na farmách používali ještě v šedesátých letech minulého století. A podobnou setrvačnost má podle vědce i používání fosilních paliv. Na druhou stranu Smil odmítá činit jakékoliv predikce a podle svých slov nikdy nečekal, jak rychle dojde ke kolapsu Sovětského svazu nebo jak prudký bude ekonomický rozvoj Číny.
Zdroj: Sciencemag
Bojíte se nám napsat ze svého e-mailového účtu? Založte si ihned nový zabezpečený e-mail.
ZALOŽIT NOVÝ E-MAIL PŘIHLÁSIT SE K E-MAILU