22. 11. 2024

Víkendář: České „dítě komunismu“ boří dominantní energetické teorie, naslouchá mu i Gates


V padesátých letech byl vědec Václav Smil teenagerem, který trávil hodně času štípáním dříví. Jak uvádí Paul Voosen dle Sciencemag, jeho rodina žila v odlehlém koutě tehdejšího Československa a on přes kopce viděl do západního Německa.

V padesátých letech byl vědec Václav Smil teenagerem, který trávil hodně času štípáním dříví. Jak uvádí Paul Voosen dle Sciencemag, jeho rodina žila v odlehlém koutě tehdejšího Československa a on přes kopce viděl do západního Německa. Co vidět ale nemohl, bylo minové pole, které lidem za železnou oponou bránilo v útěku na Západ. Voosen považuje Smila za možná nejvýznamnějšího vědce zaměřeného na energetiku a podle něj již v době, kdy musel neustále štípat dříví na topení, přemýšlel o tom, jak zlepšit využívání přírodní energie.

Smil nyní pracuje pro University of Manitoba a během svých 74 let života napsal desítky knih, které pokrývají témata od čínských problémů se životním prostředím až po japonský přechod od stravy založené na rostlinách k masu. Zejména jeho knihy zabývající se přechodem různých společností na nové zdroje energie ovlivnily „celé generace vědců, politiků, manažerů a filantropů“. Bill Gates dokonce tvrdí, že přečetl snad všechny Smilovy práce a vždy se těší na jeho další knihu.

Nyní čelí velké energetické výzvě celý svět, protože se pokouší zabránit škodlivým klimatickým změnám a ukončit svou závislost na fosilních palivech. Smilova práce je tak populárnější než kdy předtím, i když ne vždy poskytuje naději. Mimo jiné totiž poukazuje na velký odpor, kterému musíme čelit při snaze omezit spotřebu fosilních paliv. A také zpochybňuje řadu růžových scénářů, které počítají s rychlým přechodem na jiné energetické modely. David Keith z Harvardu proto o Smilovi hovoří jako o „katu všech kravin“.

Někdy se zdá, že Smilovi stačí pět minut na to, aby rozebral i ty nejpopulárnější teze a strategie. Německá solární revoluce je podle něj mimořádně neefektivní přístup, protože tato země nemá potřebný počet slunečných dní. Navíc prý doposud nesnížila závislost Německa na fosilních palivech. Elektrické tahače podle vědce nejsou dobré k ničemu jinému, než aby jezdily s vahou svých vlastních baterií. U větrných elektráren zase poukazuje na všechna fosilní paliva, která musí být použita při jejich výrobě a instalaci.

Smil ale podle Voosena není člověkem, který by všechno jen kritizoval. Uznává, že svět potřebuje snížit svou závislost na fosilních palivech a také se podle toho chová. Bydlí v nízkoenergetickém domě a většinou se stravuje jako vegetarián. Svou akademickou práci považuje za realistické hodnocení výzev, které před námi leží, a ne jako argumenty pro ty, kteří nechtějí se současnou situací nic dělat. A zatímco si k němu chodí pro radu bankéři i zástupci vlád, on sám se drží v pozadí a nechává za sebe mluvit hlavně své knihy.

Dítě komunismu, které nesnáší lež a polopravdy

Smil se netají tím, že má rád Spojené státy. Může za to i jeho dětství, protože část Československa, kde žil, osvobodily od Němců americké a ne ruské jednotky. A do Spojených států Smil a jeho manželka v roce 1969 také utekli poté, co Sověti vtrhli do jeho země, aby zabránili údajnému politickému chaosu. Smil říká, že i jako dítě cítil, jak falešný byl život v komunistickém Československu. Vzpomíná například na zprávy o 1000 % růstu výroby osobních aut v SSSR. „No jasně, ale to začali s nulovou výrobou,“ pomyslel si tenkrát podle svých slov vědec, který tvrdí, že právě podobné lži a polopravdy v něm vypěstovaly silnou averzi k nesmyslům a „respekt k realitě“.

Smil studoval na Karlově univerzitě, ale brzy pochopil, že tradiční vědecká kariéra není pro něj, protože jeho zajímal „velký obrázek“. Pak odmítl vstoupit do komunistické strany a po invazi Sovětských vojsk se mu povedlo utéci jen pár měsíců předtím, než byl zaveden zákaz cestování na Západ. Dnes se domnívá, že jeho zájem o širokou škálu oborů mu komplikoval kariéru. Nicméně jeho schopnost syntézy různých oborů se ukázala být jeho silnou stránkou. Mezi jeho nejvýznamnější díla v oblasti energetiky patří General Energetics: Energy in the Biosphere and Civilization (1991), Energy in World History (1994) a Energy Transitions: History, Requirements, Prospects (2010). Elizabeth Wilson z Institute for Energy and Society na Dartmouth College tvrdí, že z nich lze vzít „jen jeden odstavec a postavit si na tom celou kariéru“.

Tři energetické epochy za námi, snažíme se o čtvrtou

Smil v podstatě tvrdí, že lidstvo v oblasti energií prošlo třemi velkými přechody a nyní se pokouší o čtvrtý. První období znamenalo využití ohně, pak přišel rozvoj zemědělství, které přeměňovalo sluneční energii na potraviny. Tato éra skončila teprve před několika stoletími a po ní přišla industrializace a s ní masové používání fosilních paliv. Čtvrtou fází by byl přechod na zdroje energie, které nevypouští emise oxidu uhličitého a spočívají ve využívání současného slunečního záření a ne toho, které bylo zachyceno v uhlí, ropě a zemním plynu.

Předchozí tři fáze byly typické tím, že lidstvo se posouvalo ke zdrojům, v nichž byla energie stále více koncentrována. Tedy například od dřeva k ropě. Čtvrtá epocha by ale znamenala zvrat v tomto trendu, protože by přinesla vyšší využívání biopaliv, solárních panelů či větrné energie (jadernou energii považuje Smil za „úspěšný neúspěch“, protože v současné formě je její využívání příliš rizikové a nákladné). Tento posun k využívání zdrojů energie s její nižší koncentrací může mimo jiné znamenat, že lidstvo bude muset věnovat získávání energií mnohem více půdy, než je tomu nyní. A to může mít dalekosáhlý negativní dopad na životní prostředí, zemědělství a biodiverzitu. Příkladem, jak se věci nemají dělat, je podle Sila zmiňované Německo. Jeho závislost na fosilních palivech se i přes obrovský růst solárních kapacit snížila z 84 % na 80 %, což je minimální změna.

Možná největší pesimismus ale čiší z toho, jak dlouho přechody z jedné fáze do druhé trvají. Smil totiž tvrdí, že vše se mění jen velmi pomalu a daný stav má velkou setrvačnost. Například první traktor se ve Spojených státech objevil na konci devatenáctého století, ale koně se na farmách používali ještě v šedesátých letech minulého století. A podobnou setrvačnost má podle vědce i používání fosilních paliv. Na druhou stranu Smil odmítá činit jakékoliv predikce a podle svých slov nikdy nečekal, jak rychle dojde ke kolapsu Sovětského svazu nebo jak prudký bude ekonomický rozvoj Číny.

Zdroj: Sciencemag


 

Bojíte se nám napsat ze svého e-mailového účtu? Založte si ihned nový zabezpečený e-mail.

ZALOŽIT NOVÝ E-MAIL PŘIHLÁSIT SE K E-MAILU


Váš komentář byl uspěšně přidán.

ROZUMÍM

Registrace proběhla v pořádku

Autorizační link Vám byl odeslán na email

Pokračovat
Investmakers používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.