Víkendář: Čína chce v Evropě uplatnit známou strategii „rozděl a panuj“

Někteří evropští vůdci si podle Thorstena Bennera z Politico pohrávají s nebezpečnou myšlenkou: Omezit objem peněz, který ze strukturálních fondů proudí do Maďarska a některých dalších zemí, které mají mít problém s liberální demokracií. Jenže podle Bennera by takový krok zvýšil tenze, které mezi těmito zeměmi a zbytkem EU panují. A hlavně by nakonec mohl vést k posílení vazeb mezi nimi a Čínou, která v poslední době činí zřetelné kroky směrem k autoritářské vládě.

Logika, podle které by zdroje z EU měly být provázány s mírou demokracie v zemi, do které proudí, dává na první pohled smysl. „Řada zemí, které dostávají obrovské částky ze strukturálních fondů, systematicky porušuje vládu práva a odmítá uprchlíky. Existuje tedy naděje, že pokud by byl přístup k fondům ukončen, maďarský premiér Viktor Orbán a další by přehodnotili svou křižáckou výpravu proti vládě práva a uprchlíkům,“ píše Politico.

Tato strategie by také snížila tlak na země jako Německo a Itálie, jejichž voliči již nechtějí, aby došlo k dalšímu zvyšování příspěvků do rozpočtu, když jejich peníze stejně tečou do zemí, které hodnoty Unie nevyznávají. Jenže jak bylo naznačeno, je tu jeden problém: Pokud by byl penězovod skutečně uzavřen, země jako Maďarsko a Polsko by se mohly vrhnout do náruče Číny. Ta se totiž podle Politica již vydala cestou, na níž se snaží rozbít jednotu Unie, a to zejména v oblasti mezinárodní politiky a lidských práv.

Zejména na jihu a východě Evropy je zřejmá aktivita čínských státem vlastněných bank a společností. Mezi páky, které Čína používá, patří například investice do infrastruktury. Těží z nich zejména Maďarsko nebo Řecko. Tyto země pak například blokují některé mezinárodní aktivity EU, které by mohly být namířeny proti Číně. V březnu 2017 například Maďarsko odmítlo podepsat společné prohlášení odsuzující mučení právníků vězněných v Číně. V Bruselu se nyní diskutuje o mechanismu, který by sledoval čínské investiční aktivity na kontinentu. Právě tato oblast by se mohla stát testem schopnosti Unie jednat vůči Číně s potřebnou rozhodností.

Koalice zemí zahrnujících i Maďarsko a Českou republiku již dokázala zmírnit jazyk, který Evropská komise použila ve svém společném prohlášení týkajícím se mechanismu sledování investičních aktivit Číny. Jednota EU je tedy již poškozena a Peking přitom doposud mnoho významných investic v Evropě neprovedl. Menší členské země ale vidí ve spojenectví s Čínou potenciál a mimo jiné jej využívají jako páku, kterou mohou působit proti Bruselu a zemím ze Západu, které je obviňují z útoků proti liberalismu.

Brusel bude každopádně muset s čínskou kartou počítat, a to i v oblasti strukturálních fondů. Důležité pro něj bude to, jak se k věci postaví voliči v zemích, které by měly přístup k fondům ztratit. Zatím se zdá, že v zemích jako Polsko a Maďarsko populace postoj jejich vlády k uprchlíkům většinou podporuje a Brusel se tak podle Politica možná bude muset vzdát své myšlenky na propojení přístupu k fondům se „solidaritou“. Něco jiného ale může platit u požadavků na svobodu médií a vládu práva. U nich totiž bude pro vlády v Polsku a Maďarsku mnohem těžší přesvědčit voliče, že jejich politika je správná a stojí za to postavit se kvůli ní proti Bruselu.

Vedení EU by také mělo uvažovat o tom, ve kterých oblastech mohou čínské peníze relativně jednoduše nahradit finance z Unie. Podle Politica je pozitivní, že velká část fondů z EU je stále mnohem atraktivnější než peníze z Číny. „Ať se ale Brusel rozhodne jakkoliv, nesmí nechat Polsko a Maďarsko přejít na stranu Číny,“ uzavírá Benner, který působí na Global Public Policy Institute v Berlíně.

Zdroj: Politico