Víkendář: Evropa si falešným pocitem viny může vykopat svůj „imigrační“ hrob

Robert W. Merry na stránkách The American Conservative tvrdí, že „největším tématem naší doby není vývoj jaderných zbraní v Severní Koreji nebo hrozba, kterou pro Evropu představuje ruská vojenská síla, či posilování čínské dominance v Asii. Není to ani rozšiřování vlivu Íránu nebo možný vliv Ruska na výsledky amerických prezidentských voleb.“ Nejvýznamnějším rysem současného vývoje ve světě je podle novináře masová imigrace směřující na Západ.

Merry se domnívá, že příliv imigrantů na Západ může změnit celé národy a jejich kulturní identitu a mimo jiné hrál významnou roli při zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem či při hlasování o brexitu. V Evropě pak zvyšuje tenze mezi jednotlivými zeměmi a mezi elitami na straně jedné a běžnou populací na straně druhé. „Evropa po druhé světové válce přijala pár migrantů, protože neměla dostatek pracovní síly. Migrační proud ale sílil a stala se z něj řeka. Například v Londýně již etničtí Britové představují menšinovou populaci, do Německa v roce 2015 přišlo 1,5 milionu uprchlíků a do Itálie na vrcholu uprchlické krize přicházelo 6 500 uprchlíků denně,“ píše novinář.

„Evropské elity tuto změnu vítaly a stavěly se proti těm, kteří jim kladli nepříjemné otázky. Nejdříve tvrdily, že imigrace je požehnáním pro ekonomiku, pak poukazovaly na stárnutí domácí populace. Následovala tvrzení o prospěšnosti diverzity a nakonec je imigrace brána jako daná věc, se kterou nejde kvůli globalizaci nic dělat,“ tvrdí Merry. Elity podle něj stále tvrdí, že imigranti budou nakonec asimilováni do evropské kultury, takže žádný vážný problém neexistuje. Průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že velká část společnosti uvažuje o celé věci úplně jinak.

Britský novinář Douglas Murray vidí situaci společnosti v západních zemích následovně: „Celý život jim bylo slibováno, že změny jsou jen dočasné, nebo že nejsou významné. Evropané ale nakonec zjistili, že se během svého života stali ve svých vlastních zemích minoritou.“ Murray na základě svého výzkumu tvrdí, že muslimští imigranti se povětšinou nedokázali nějakým významnějším způsobem integrovat. Podle jeho názoru se navíc stále více z nich „domnívá, že nežije v hostitelských zemích, ale v zemi, která je cílem expanze islámu“.

V roce 2015 bylo více britských muslimů ve službách ISIS než v britské armádě. V roce 2008 tehdejší turecký premiér Recept Tayyip Erdogan promlouval v Německu k davu 20 000 Turků s tím, že jejich asimilace by představovala „zločin proti lidskosti“. Prohlásil také, že po nich asimilaci nemůže nikdo požadovat a oni by se měli snažit získat politický vliv, který by jim umožnil transformovat celý kontinent. Murray tvrdí, že Evropa si podobné věci nechává líbit kvůli „patologické tyranii pocitu viny“. „Namísto toho, aby lidé cítili zodpovědnost za sebe a své blízké, pasují se do role těch, kteří nesou tíhu historie a spasí lidstvo. Tím si zvýší svůj pocit důležitosti,“ popisuje Murray svůj pohled na motivy chování Evropanů.

Evropa se tedy může utápět v pocitu své historické viny, ale nikdo například nenutí Turky k tomu, aby se káli za zločiny spáchané za Otomanské říše. To samé platí o Číně a 40 milionech lidí, kteří přišli o život během vlády Mao Ce-tunga. Aztékové zabíjeli a jedli své otroky, ale nikdo kvůli tomu nesnižuje legitimitu dnešního Mexika. Na Západě ale sebebičování pokračuje dál a dál. Murray tvrdí, že k tomu značně přispívají právě evropské elity. A Murry dodává, že Evropa se stává významnou lekcí historie pro všechny, kteří jsou ochotni podívat se na věci bez předsudků a falešného pocitu viny.

Zdroj: The American Conservative