- 22. 1. 2018
- Sdílet
Evropské vlády rády hovoří o nutné reformě eurozóny, ke konkrétní dohodě se ale nemají. Francie a Německo se tuto situaci nyní snaží změnit alespoň tak, že spolu nechaly zasednout týmy ekonomů.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se v uplynulých měsících snažil prosadit ambiciózní reformu eurozóny, která by zahrnovala vytvoření společného ministerstva financí a společného rozpočtu. Ve zmíněném plánu ovšem tyto body zmiňovány nejsou. Ekonomka Agnes Bénassy-Quéré jako jedna z autorek tohoto plánu tvrdí, že nejde o klíčové prvky monetární unie. Pozornost pak nebyla věnována ani předchozím německým návrhům, podle kterých měl být záchranný fond European Stability Mechanism (ESM) přetransformován na Evropský monetární fond.
Ekonomové se při tvorbě plánu snažili vyhnout termínům a konceptům, které vyvolávají politickou kontraverzi, a namísto toho navrhují šest základních reforem, které mohou být provedeny současně a bezodkladně. První z nich se zaměřuje na bankovní systém. Požaduje, aby byl snížen objem vládních obligací v rozvahách bank a objem špatných úvěrů. Měl by také být dokončen systém jednotného pojištění vkladů, který by fungoval jako prevence masového vybírání depozit při propuknutí krize.
Za druhé, mělo by dojít ke změně pravidel týkajících se rozpočtových deficitů. Philippe Martin tvrdí, že současný systém je tak složitý, že jej není ani možné vysvětlit studentům ekonomie. Stávající systém pokut za neplnění pravidel je navíc nedůvěryhodný, protože sankce nejsou nikdy vymáhány. Plán počítá s tím, že vládní výdaje by neměly růst rychleji než produkt a u zadlužených zemí by to mělo být ještě pomalejší. Vše by měla kontrolovat nezávislá instituce a v případě porušování pravidel by země vydávala juniorní obligace s vyššími výnosy, které by byly automaticky restrukturalizovány v případě, že by se zemi dostalo pomoci ze strany ESM.
Největší spory může vyvolávat třetí bod, který počítá s tím, že bude vytvořeno nové právní prostředí, které zajistí hladkou restrukturalizaci dluhů předlužených zemí. Tím by se mělo eliminovat plýtvání časem a improvizace, která nastala v případě Řecka. Další body pak obsahují návrh na vytvoření fondu, který by pomáhal v případě hluboké krize, a definici „bezpečného aktiva“, které by banky mohly kupovat místo vládních obligací některých zemí. V neposlední řadě je tu plán na reformu institucí eurozóny, která by zajistila fungující systém monitoringu ekonomického a rozpočtového vývoje a efektivní uplatnění případných sankcí.
Nový plán na změny v eurozóně přichází v době, kdy snahy o reformy značně utichly. Francouzská vláda o nich sice ráda hovoří, ale s konkrétními návrhy je to horší. V Německu se zase stále jedná o vytvoření nové vlády.
Zdroj: Politico
Evropské vlády rády hovoří o nutné reformě eurozóny, ke konkrétní dohodě se ale nemají. Francie a Německo se tuto situaci nyní snaží změnit alespoň tak, že spolu nechaly zasednout týmy ekonomů. Obě země tento týden zveřejnily plán na zvýšení odolnosti měnové unie vůči negativním šokům a na podporu dlouhodobé prosperity. Jak na stránkách Politico píše Pierre Briancon, na plánu pracovalo celkem 14 ekonomů a ti tvrdí, že na potřebné reformy již nezbývá mnoho času, protože nikdo neví, kdy může udeřit další krize.
Zmíněný plán v zásadě tvrdí, že eurozóna potřebuje finanční disciplínu a sdílení rizik. První část prosazují zejména Němci, Francouzi se zase zaměřují na druhou. Oba prvky pak musí být důvěryhodné a nesmí pokračovat praxe, kdy jsou na jednu stranu prosazovány striktní pravidla, ale na druhou stranu nejsou v případě jejich porušení často nijak vymáhána.
Ekonomové se při tvorbě plánu snažili vyhnout termínům a konceptům, které vyvolávají politickou kontraverzi, a namísto toho navrhují šest základních reforem, které mohou být provedeny současně a bezodkladně. První z nich se zaměřuje na bankovní systém. Požaduje, aby byl snížen objem vládních obligací v rozvahách bank a objem špatných úvěrů. Měl by také být dokončen systém jednotného pojištění vkladů, který by fungoval jako prevence masového vybírání depozit při propuknutí krize.
Za druhé, mělo by dojít ke změně pravidel týkajících se rozpočtových deficitů. Philippe Martin tvrdí, že současný systém je tak složitý, že jej není ani možné vysvětlit studentům ekonomie. Stávající systém pokut za neplnění pravidel je navíc nedůvěryhodný, protože sankce nejsou nikdy vymáhány. Plán počítá s tím, že vládní výdaje by neměly růst rychleji než produkt a u zadlužených zemí by to mělo být ještě pomalejší. Vše by měla kontrolovat nezávislá instituce a v případě porušování pravidel by země vydávala juniorní obligace s vyššími výnosy, které by byly automaticky restrukturalizovány v případě, že by se zemi dostalo pomoci ze strany ESM.
Největší spory může vyvolávat třetí bod, který počítá s tím, že bude vytvořeno nové právní prostředí, které zajistí hladkou restrukturalizaci dluhů předlužených zemí. Tím by se mělo eliminovat plýtvání časem a improvizace, která nastala v případě Řecka. Další body pak obsahují návrh na vytvoření fondu, který by pomáhal v případě hluboké krize, a definici „bezpečného aktiva“, které by banky mohly kupovat místo vládních obligací některých zemí. V neposlední řadě je tu plán na reformu institucí eurozóny, která by zajistila fungující systém monitoringu ekonomického a rozpočtového vývoje a efektivní uplatnění případných sankcí.
Nový plán na změny v eurozóně přichází v době, kdy snahy o reformy značně utichly. Francouzská vláda o nich sice ráda hovoří, ale s konkrétními návrhy je to horší. V Německu se zase stále jedná o vytvoření nové vlády.
Zdroj: Politico
Bojíte se nám napsat ze svého e-mailového účtu? Založte si ihned nový zabezpečený e-mail.
ZALOŽIT NOVÝ E-MAIL PŘIHLÁSIT SE K E-MAILU
