Víkendář: Jenže on má Putin tak trochu pravdu

Chování Ruska, které pozorujeme v posledních letech, se dá v mnoha ohledech vysvětlit celkem jednoduše: Rusové se domnívají, že Západ porušil svůj slib nerozšiřovat NATO směrem k jeho hranicím. Podle Leonida Bershidskyho ovšem není jasné, čeho se onen slib konkrétně týkal a NATO dokonce tvrdí, že celý příběh o porušeném slibu je jen mýtem. Bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov, který se k rozšiřování NATO staví kriticky, dokonce uvádí, že Západ dodržel všechny své smluvní závazky uzavřené poté, co došlo ke znovusjednocení Německa. 

Bershidsky v souvislosti s touto problematickou situací poukazuje na aktivitu George Washington University, která se snaží zjistit, co tedy skutečně bylo přislíbeno. Proběhla analýza mnoha dokumentů, které byly v posledních letech zpřístupněny veřejnosti. Stále je tu sice řada utajovaných informací, ale z dostupných zdrojů je nyní zřejmé, že vrcholní zástupci Spojených států, Německa a Velké Británie Gorbačova a jeho ministra zahraničních věcí Ševarnadzeho ujišťovali, že NATO nebude expandovat směrem k ruským hranicím. Dokumenty ukazují, že západní politici tím mysleli i východoevropské země.

Tyto závazky nikdy nedostaly písemnou podobu. Nicméně uvedené závěry do určité míry podporují světonázor, ke kterému na základě sovětských záznamů a dokumentů dospěl ruský prezident Vladimir Putin. O znovusjednocení Německa jednal za Němce ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher. Ten dobře chápal, že předpokladem úspěchu při jednání je garance nerozšiřování NATO a jasně to řekl jak německé veřejnosti, tak spojencům. Spojené státy ale chtěly, aby sjednocené Německo zůstalo v NATO a nestalo se neutrální zemí. 

Ševarnadzemu tak američtí zástupci řekli, že pokud by Německo mělo být neutrální, nakonec by bezpochyby získalo jaderný arzenál. Jestliže ale Německo zůstane v NATO, ze kterého by se stala hlavně politická organizace, nebude mít potřebu získat jaderné zbraně. K tomu se budou muset přidat záruky nerozšiřování NATO na východ, které budou učiněny tak, aby byly spokojeny země, které na východě sousedí s Německem. 

V podobném duchu byl ujišťován Gorbačov a bylo dáváno jasně najevo, že Západ výměnou za pokračující německé členství v NATO ustupuje od dalšího rozšiřování aliance na východ. Gorbačov říkal, že rozšiřování NATO východním směrem je pro něj nepřijatelné a Američané s tím souhlasili. S tím, jak diskuse pokračovaly, začali Sověti prosazovat společné bezpečnostní struktury v Evropě. Západní země souhlasily, ovšem s tím, že NATO bude i nadále fungovat, bude otevřenější vůči Rusku a jeho bývalým spojencům. Ještě v březnu 1991, tedy šest měsíců po sjednocení Německa, ujišťoval britský premiér John Major sovětského ministra obrany Dimitrije Jazova, že NATO se na východ rozšiřovat nebude. Dokonce prohlásil, že „si nedokáže představit okolnosti, za jakých by se východoevropské země staly členy NATO“. Manfred Woerner zase Sovětům tvrdil, že 13 z 16 členských zemí NATO je proti expanzi. 

Německo za východní Evropu…

Nic z toho všeho se nedostalo do formálních dohod, protože Sovětský svaz byl na pokraji bankrotu a potřeboval pomoc, kterou mu Německo nabízelo výměnou za souhlas se sjednocením. Stejně tak Sověti nutně potřebovali půjčky západních zemí a nebyli v situaci, kdy by si mohli diktovat přísné podmínky. Blufem byly i jejich požadavky na společný bezpečnostní systém. Gorbačov ale nechce přiznávat, jak byl zoufalý, tak formálně tvrdí, že Západ své sliby splnil. U jednoho to platí: Ve sjednoceném Německu nebyly umístěny neněmecké vojenské jednotky. 

Američané jednali s Rusy tak, jak hovoří vítěz s poraženým, o plnění neformálních slibů se moc nestarali. Sovětský svaz stál se svou vládou na extrémně slabých nohou a podle USA nemělo smysl uzavírat pevné dohody. Když pak země Východu toužily po ochraně ze strany vítěze studené války, nemělo pro Američany smyslu jim ji neposkytnout. Tím se dostáváme k Putinovu světonázoru. Je evidentní, že on si příslušné dokumenty nastudoval. A nyní by podle všeho rád jednal se Západem tak, jak tenkrát Západ jednal se Sověty. Proto mlží, nabízí nesmyslná ujištění, popírá přítomnost ruských jednotek na Ukrajině, nabízí ústupky v Sýrii, které ale nehodlá dodržovat. Západ je tím vším iritován a neví, jak s Putinem vlastně jednat, protože ten neříká, co si opravdu myslí. On sám sebe ale vidí jako vítěze, který ze své pozice jedná s poraženými. 

Kdysi se krátce zdálo, že Putinovi jsou blízké západní myšlenky. Po tom, co si prostudoval historii pádu Sovětského svazu, který nyní považuje za tragédii, ale evidentně svůj postoj změnil. Došel k názoru, že Západ rozumí jen síle a hraje s ním stejnou hru, jakou podle něj hrál H. W. Bush s Gorbačovem. Jde o postoj nedůvěřivého cynika, který se schovává za příběh porušených slibů, i když ten podle nově odtajněných dokumentů je částečně pravdivý. Tento příběh je navíc pravděpodobně už v DNA ruského uvažování a bude trvat možná celá desetiletí, než se důvěra obou stran obnoví.