- 25. 3. 2018
- Sdílet
Bohatá společnost zabila chudou ženu, robot zabil člověka. I tak by podle Leonida Bershidskyho z Bloombergu mohli někteří lidé interpretovat nehodu, při které samořídící Volvo společnosti Uber usmrtilo ženu, zřejmě bezdomovkyni, která tlačila kolo po ulici. A i když tato žena podle dosavadních informací vstoupila do vozovky nečekaně a ze špatně osvětleného místa, rozvoj autonomního řízení může být kvůli podobným úvahám skutečně zpomalen.
Bershidsky se domnívá, že ono zpomalení nemusí být nutně špatné, protože „stále žijeme ve světě lidí a měli bychom mít více času rozhodnout se, zda chceme, aby stroje převzaly kontrolu nad silnicemi“. Názor zastánců autonomního řízení snad nejlépe vystihl Elon Musk, když prohlásil: „Pokud se napíše něco negativního, co lidi efektivně odradí od používání autonomních vozů, pak je to zabíjí.“ Podle některých výzkumů je totiž 94 % automobilových nehod způsobeno chybou řidiče a z toho přibližně 41 % chybou v jeho úsudku a vnímání. Tedy neschopností rozpoznat, že se blíží kolize. Pokud by se nám tento nedostatek podařilo odstranit, mohli bychom zachránit stovky tisíc životů.
„Předpoklad větší bezpečnosti autonomních vozů v současné době stále stojí z velké části na víře. V roce 2016 došlo na každých 100 milionů ujetých kilometrů k 1,8 smrtících nehod. Největší testovací programy společnosti Uber a Waymo zatím představují asi 8 milionů ujetých mil a již tu je jedna smrtelná nehoda,“ poukazuje Bershidsky. A k tomu se přidává problém určení viny za nehodu. Jestliže bude vina v případu popsaném v úvodu připsána oné ženě, autonomních vozů a jejich testů se celý případ možná nedotkne.
V neposlední řadě se znovu ukazuje, že se samořídícími auty souvisí i významné etické otázky. Dieter Birnbacher z düsseldorfské univerzity a Wolfgang Birnbacher z IBEO Automotive Systems poukazují například na následující dilemata: Jak moc bezpečnou jízdu je již možné považovat za dostatečně bezpečnou a kdy se stává příliš bezpečnou? Pokud by totiž autonomní vozy například jezdily příliš pomalu, mohlo by docházet k paralýze dopravy a následně k jejich odmítnutí. Pokud by naopak byla bezpečnost příliš upozaděna, nebyl by splněn samotný předpoklad větší bezpečnosti autonomních vozů. A mohla by například některá automobilka záměrně vyrábět a prodávat rychlejší autonomní vozy s tím, že jejich bezpečnost je nižší než u konkurence?
Poslední otázka je vlastně navýsost relevantní pro Uber, v jehož zájmu je maximalizace počtu přepravních jízd. Podporoval by tedy například to, aby auta jezdila znatelně pomaleji při špatné viditelnosti? Firmy testující autonomní vozy se předhánějí v ujišťování, že bezpečnost je skutečně jejich prioritou, ale spotřebitel si už tak jistý není. Podle průzkumu Pew Research z roku 2017 by 56 % Američanů do autonomního vozu nesedlo a důvodem bylo většinou to, že mu prostě nedůvěřují. Jen asi 9 % z dotazovaných tvrdilo, že mají rádi řízení. A naprostá většina z tázaných tvrdila, že automatizace obecně povede k větší nerovnosti ve společnosti. A tím se dostáváme na začátek k úvaze o stroji bohaté společnosti, který zabil chudou ženu.
Postoje veřejnosti se samozřejmě mohou změnit. Podle Bershidskyho bychom ale měli hlasovat o tom, nakolik vlastně chceme, aby se autonomní vozy staly součástí našeho života: Mohou například sloužit jen jako taxíky, jako vozy pro rozvoz zboží či dopravní prostředek pro starší a zdravotně postižené lidi.
Zdroj: Bloomberg
Bojíte se nám napsat ze svého e-mailového účtu? Založte si ihned nový zabezpečený e-mail.
ZALOŽIT NOVÝ E-MAIL PŘIHLÁSIT SE K E-MAILU